Sokl se dřevem – betonové ploty nemusí nutně vyrůst do výšky lidské postavy, lze je upravit tak, aby na podstavci (soklu) z první desky byly umístěny dřevěné latě pokládané na sebe, nebo pod úhlem 45 stupňů přes sebe. Jde o velmi působivé řešení, nenásilné, které vynikne i v souladu s nízkým živým plotem nebo okrasnými keři.
Střídavá pole – velmi zajímavé je šachovnicové, nebo nepravidelné střídání jednotlivých polí mezi sloupky. Ta mohou být v plné výšce několika desek nad sebou prostřídána se základním soklem doplněným o dřevěné plaňky. Tento způsob vynikne zvláště tehdy, je-li citlivě zvolena barva oplocení – např. beton v barvě světle šedé doplněný dřevem s odstínem „teak, třešeň nebo buk“. Velký kontrast dvou výrazných barev tak zajímavě podtrhne vzhled průčelí rodinného domu, chaty, ale i jiných staveb, např. zemědělských usedlostí.
Oddělení hospodářského traktu – mnoho zahrad udržují jejich majitelé tak, aby oddělili od sebe esteticky působivou část od té hospodářské. Bývalo to zvykem i na zámcích v době renesance a baroka a dnes se opět k této tradici můžeme opět vrátit. Desky z betonu lze pokládat do libovolné výšky, běžná šíře je 50 cm a lze je i částečně zapustit pod úroveň země. Můžeme od sebe oddělit záhony, přístřešky se zahradním nářadím, kompostér atd.
Prorůstání trávy a plevele zvenčí nemusí být žádoucí např. v místech, kde máme vysázené jehličnany, azalky a další ozdobné kultivary, tomu lze zabránit zapuštěním první betonové desky pod úroveň terénu, aniž by bylo nutné provádět obsyp např. oblázky. Stejného efektu se tímto způsobem docílí i v místech, kde se mohou podhrabávat zvířata, a to jek zevnitř, tak i zvenčí, což hrozí hlavně na polosamotách umístěných na okraji lesa či pole.
